Jo já vim řikala sem že sem nenapíšu žádnou svoji báseň, ale už to nejde vydržet!
tak tady je...trochu vánoční...ale je o samotě! ((Nekopírujte! Už se mi to stalo a nechci to zažít podruhé!!))

Oblaka nebeská zahalila člověka
tu záře andělská zasáhla jeho duši
duše se vzepjala
po vánocích volala
vánoce, vánoce můj pane
vánoce přichází
jen samota se nachází
ta radost, třpyt vánočních ozdob, šepot oslavenců
a na domech spousta věnců
můj pane, vánoce se blíží
a tebe starosti tíží
oči se ti klíží
tvé životní strasti
pane můj
zlepši už život svůj
anděly strážný, ty při něm stůj
alespoň na ty vánoce
na ty sváteční noce
bodá mě tisíce střepů z pánova srdce
můj pane, srdce se ti rozpadá
cožpak tě to nenapadá
jak ses choval k životu
chová se život k tobě
usedni k vánoční modlitbě
slib mě, že se budeš modlit po celý štědrý den
a že to nebude jen můj sen
má touha aby ti bylo dobře
rozhodni se pane moudře
koho poslechneš
mě nebo se na střep srdce nabodneš
smrt ti je v patách
za tebou chvátá
utíkej, utíkej
v naději doufej
a mě poslouchej
budeš- li se tím řídit
můžu ti poklidný život slíbit
smůla už ti v úspěchu nebude stínit
a já s tebou budu sílit
vánoce spolu krásně přečkáme
a na své štěstí počkáme

alespon v tomto roce.





